Studánka

Dva kilometry jihozápadně od Tachova existuje, neznáme přesně jak dlouho vesnice, pojmenovaná teprve po 2.světové válce  Studánka. V historických pramenech je poprvé uváděna v r. 1407 pod německým názvem Schonbrunn. Toto jméno, v důsledku jazykového vývoje během let jen několikrát nepatrně pozměněné, se pak používalo po celou dobu bytí vsi v podstatě ještě řadu let po válce.

Český jazykovědec Profous vysvětluje ve svém díle jak přišlo místo ke svému názvu: "Studně, podle které má ves své jméno, jest na horním konci pramenem tamního potoka, z něhož byla upravena studně. Jméno prý neznamená "am schonen Brunnen" ( u krásné studně), nýbrž "am  gesunden Brunnen" (u zdravé studně) tj. u studně s dobrou, zdravou vodou.

Když se uvažovalo o počeštění jména, navrhl ONV název Krasejov, který měl vystihnout krásnou polohu místa. Tato varianta byla odmítnuta s tím, že svádí tvarově k názoru, jako by šlo o jméno odvozené od osobního jména Krasej. Byl proto zvolen jiný postup a dnešní český název na německé jméno věcně navázal.

Ves zřejmě náležela od počátku své existence mezi panství tachovského hradu a je nanejvýš pravděpodobné, i když nikterak doložené, že snad již v době první písemné zmínky zde stávala tvrz.

Někdy v 15. století získali Studánku páni z Trautenberka, kteří zde sídlili až do konce 16. století. Např. v roce 1523 je ve vsi připomínán Ondřej z Trautenberka. Vedle je však uváděn ještě Arnošt Stockau, který měl na vsi také podíl. Po Trautenbercich se ve Studánce usadili Habsberkové, r. 1605 se zde píše Rudolf.

Roku 1608 došlo k propuštění vsi z manství. Za třicetileté války byla vesnice zničena a vypleněna v době Mansfeldova tažení Tachovskem. R. 1685 se majiteli Studánky stávají Perglerové z Perglasu. V 17. století se ve vsi také připomíná panské sídlo, zámek či zámeček, který snad nahradil nevyhovující, popř. snad za války zničenou tvrz.

Když pak v 18. století rozšiřovali tachovské panství Losyové z Losimtálu, odkoupil hrabě Adam Filip Studánku společně s Dlouhým Újezdem od Františky Perglerové za 52 400 zlatých.

Součástí tachovského panství pak již ves zůstala i za vlády Windischgratzů. V té době získala podstatně na ceně. Společně s Dlouhým Újezdem byla její hodnota odhadována na 161 900 zlatých.¨

V Schallerově Topografii lze prostým srovnáním zjistit, že v poslední čtvrtině 18. století byla Studánka s počtem 49 domů největší vsí na tachovském panství. V roce 1838 zde Sommer uvádí dokonce 94 domů s 599 obyvateli včetně 10 židovských rodin, které měly k bydlení pronajatý bývalý zámek.Také další dva poddané dvory a vrchnostenský velkostatek byl v nájmu. Tak velká ves měla již samozřejmě školu a kromě neodmyslitelného mlýna k ní patřila ještě opodál ležící samota Pastvina, i tehdy o třech domech.

V roce 1850 se Studánka stala samostatnou obcí. Na počátku tohoto století zřejmě dosáhla obec vrcholu svého rozkvětu. Ve 118 domech zde žilo 765 obyvatel, existovala tu již trojtřídka, nadále mlel mlýn, o obutí lidí pečoval jeden švec, koně zase obouval podkovář a o žaludky svých spoluobčanů se starali 3 hospodští, z nichž jeden byl zárověň i řezníkem. Patrně vzhledem k posledně uvedené skutečnosti najdeme v té době ve Studánce vedle neodmyslitelného spolku hasičů, byl prý založen již v roce 1837, a poměrně obvyklého spolku střadatelů také spolek pro ochranu zvířat.

Podhorské přírodní podmínky neskýtaly příliš předpokladů pro zemědělství. Většina obyvatel sice na větších či menších gruntech hospodařila, avšak mnoho vesničanů odcházelo za příležitostnou prací jako nádeníci a hlavně jako zedníci do Tachova a na počátku jara i do Saska. Není proto divu, že rozkvět perleťářství a soustružnictví dřeva, ke kterému došlo zejména na přelomu století, znamenal pro řadu studáneckých vítanou pracovní příležitostí i možností vylepšení domácí hospodářské bilance. V uvedeném období ve vsi prosperovala továrnička na výrobu perleťových knoflíků, perleťářské výrobky vycházely i z dílen dvou dalších studáneckých živnostníků. Soustružnictvím dřeva se zabývali tři místní občané.

Před první světovou válkou se rozrostla také studánecká osada Pastvina. v 17 domech žilo již 90 obyvatel, převážně samozřejmě zemědělců, avšak i zde se uživil hostinský a řemeslo tu provozovali mistr zbrojíř a mistr kameník.

Po druhé světové válce byla ve Studánce ustavena místní správní komise 16. ledna 1946 - z členů Adolfa Janouška a Františka Petličky. Za předsednictví Jana Matějčka. Patrně blízkost Tachova způsobila, že místní obyvatelé nikdy neměli vlastní duchovní správu a vždy spadali do tachovské farnost, a tudíž i do tachovského matričního obvodu. Co se týče příslušnosti k soudnímu (do roku 1949) a politickému (do roku 1960) okresu, náležela Studánka vždy pouze k Tachovu.

Samostatnou obcí byla Studánka do roku 1978, kdy došlo v rámci centralizace k jejímu začlenění mezi osady tachovského městského národního výboru.