Jdi na obsah Jdi na menu
 

Svátky a tradice-články

10. 9. 2008

Silvestr

31. prosinec je dnem, který je zasvěcen památce papeže Silvestra I. Přestože v dnešní době je to den bujarých oslav, nebylo tomu tak vždy. Křesťané sice přijali 31. prosinec jako konec starého roku, ale oslavám, kvůli jejich pohanské minulosti, nakloněni nebyli. To se změnilo až v závislosti na hospodářském vývoji během
19. století.

Silvestr I.

Vraťme se ale k papeži, protože den jeho svátku nemá pouze význam posledního dne v roce. Také jeho pontifikát skončil 31. prosince a s ním skončily i doby pronásledování křesťanů a nastala zlatá éra církve.

Silvestr se narodil pravděpodobně kolem roku 292 v Římě. V mladém věku pak podle legendy přijal křesťanství. Jelikož to však byla doba vlády císaře Diocletiana a krutého pronásledování křesťanů, musel se ukrývat v lesích na Monte Soracte blízko Říma. Na základě této životní etapy pak zřejmě vzniklo i jméno, jenž si vybral po svém zvolení římským biskupem. Silvestr totiž pochází z latinského slova silva, a to znamená les nebo také dobyvatel lesa.

Z další legendy se pak dozvídáme, že Silvestr měl údajně vyléčit císaře Konstantina Velikého z lepry a poté jej pokřtít. Ten mu prý na oplátku daroval tzv. Patrimonium Petri - pozemek, na němž později vyrostl Vatikán.

Když se potom stal papežem, provedl řadu důležitých úprav v církvi. Za jeho časů také došlo k definitivní proměně pohanského Říma na křesťanský.

Silvestrův pontifikát trval téměř 22 let a skončil 31. prosince roku 335. Byl pak jedním z prvních uctívaných světců a jeho kult se brzy rozšířil po celé Evropě.

 

Vánoce

Oheň a světlo měly vždy magickou moc, proto se i dnes rozváží Betlémské světlo jako poselství míru po celém světle. Bez svitu svíček a prskání prskavek bychom si dnes Vánoce ani neuměli představit.

Věštění z jablek, rozlitého olova či hozeného střevíce

Štědrý den patří k několika málo dnům v roce, kdy lze nahlédnout do budoucnosti. Různými způsoby se předpovídalo počasí, osud rodiny i úspěch v hospodaření. Nejdéle přežily mezi dívkami předpovědi týkající se budoucího partnera či termínu svatby.

  • V rozkrojeném jablku se hledá znamení života. Objeví-li se hvězdička, znamená to štěstí, kříž značí smrt nebo vážné onemocnění.
  • Střevíc hozený za hlavu ukáže, zda dívka odejde z domu. Svobodné a nezadané dívky se postaví zády ke dveřím a pravou rukou hodí střevíc za sebe. Pokud bota míří špičkou ke dveřím, dívka může očekávat svatbu a odchod z domu.
  • Při házení jablečných slupek za hlavu se podle polohy odhaduje tvar písmene, které napovídá jméno ženicha.
  • Skrze třešňový věnec se dívá hospodář na své sousedy, nejsou-li ve spárech zlé moci.
  • Zaklepáním střevícem na kurník se zjistí budoucnost mladé dívky (když se ozve slepičí zakdákání, dívka zůstane svobodná, zakokrhá-li kohout, dívka může očekávat vdavky).
  • V roztaveném kousku olova lze také vidět budoucnost. Rovný kousek znamená poklidný život, zvlněný neklid a zmatky. Půlkruh skrývá zradu a rozchod, neuzavřený kruh značí problémy, zato dva uzavřené kroužky předurčují svatbu.

Pamatujme na mrtvé duše s večeří

Řada zvyků a pověr byla spojena s kultem mrtvých, jež vycházely z víry, že duše mrtvých přebývají o svatých nocích mezi živými. To platí i o Štědrém večeru.

Kaštanová polévka ozvláštní tradiční vánoční menu.

Dříve se štědrovečerní stůl po večeři nikdy neuklízel, zbytky se někdy nechávaly až do svatého Štěpána.

  • Jídlo, většinou polévka, se dává na místo, kde mrtvý sedával.
  • Nezametá se, aby se mrtvým neublížilo.
  • Platil zákaz mlácení či mletí obilí, vylévání vody na dvůr, vynášení popela či rychlé vstávání od stolu. To vše by také mohlo ublížit duším.
  • Je zakázáno cokoli kupovat, prodávat či půjčovat z domu, aby se nepřivolalo neštěstí.

Vánoční koledy mají původ již ve 13. století

Koledy zněly původně při koledování neboli obcházení koledníků po vsích, hospodářstvích a farnostech. Mnoho původně církevních písní se běžně zpívá dodnes a zná je skoro každý. Některé jsou velmi staré, například původ písně Narodil se Kristus pán sahá až do 13. století. Ze 16. století pocházejí Nesem vám noviny nebo Půjdem spolu do Betléma. Zlidovělou barokní písní je i koleda Chtíc, aby spal.

 
Po celé 18. století vznikaly známé české pastorely, vánoční písně s doprovodem nástrojů, které šířili kantoři městských i venkovských škol.

Štědrovečerní večeře

Zlaté prasátko uvidí každý, kdo se postí celý Štědrý den. Večeřet se začíná v okamžiku, kdy na obloze vyjde první hvězda. Počet stolovníků nesmí být lichý, proto hospodyně mohou pozvat neznámého hosta nebo nechat jednu židli připravenou pro někoho, kdo by mohl přijít. Stůl má být vždy slavnostně upraven.

  • Pod talíře se dávají mince nebo rybí šupiny pro štěstí.
  • Někde se na stůl pokládá ošatka s plodinami, které dalo hospodářství.
  • Přidává se také sklenice s medem.
  • Poblíž stolu si hospodyně připraví podnos s jídlem, aby neporušila pověru, že během večeře se nevstává, jinak by rodina napřesrok nezůstala pospolu.
  • Omotají se nohy stolu řetězem, jenž se uzamkne, aby se rodina nerozpadla.
  • Před večeří se mohou stolovníci pomodlit, poděkují za vše dobré a poprosí o požehnání do příštího roku.


Rozinková srdíčka.

Dnes si každá rodina sestavuje štědrovečerní večeři podle svého, snad všechny ale připravují bramborový salát a pečou zdobené cukroví. Tvrdí se, že cukroví by mělo být devatero druhů podle lidového obyčeje mít na stole devatero jídel.

Betlémy a vánoční stromky zdobí mnohé domovy

Scéna narození Krista ve chlévě byla od počátků křesťanství lákavým námětem k uměleckému zobrazování. Zmenšené postavičky a výjevy scény se nazývají betlémy neboli jesličky. Zpočátku si lidé jesličky vyráběli sami a vystavili si je ve světnici na ukázku sousedům. Figurky mohou být ze dřeva i těsta, z kukuřičného šustí, vypálené z hlíny. Betlémy jsou statické i pohyblivé.

Milada Kysilková je autorkou betléma z šustí, který je vystaven ve vraclavských lázních.

Zdobení vánočního stromku se u nás trvale uchytilo na konci 19. století. Na venkově byly stromky menší a ozdobené červenými jablíčky, zlacenými ořechy, pečivem, cukrovím, papírovými ozdobami a řetězy. Bylo zvykem odstrojit stromek na svátek Tří králů a jeho zbytky spálit v kamnech. Voskové svíčky se upevňují na stromek od vynálezu umělého vosku - parafínu.

Mezi symboly Vánoc patří jmelí, vánoční hvězda a rozkvetlé barborky

Zelené nebo pozlacené jmelí se na Vánoce zavěšuje ke stropu, zajišťuje štěstí a ochraňuje dům. Jmelí přinese štěstí tomu, kdo je dostane jako dárek.

K nejznámějším vánočním květinám patří bramboříky, vánoční hvězda s červenými listy na vrcholcích výhonů (pryšec sličný) nebo vánoční kaktus, jenž v době slunovratu rozkvétá. Již před staletími byla oblíbená růže z Jericha, vzácná rostlina z arabských pouští, která je po uschnutí stočená do klubíčka, ale po namočení znovu ožívá.

S použitím knihy České zvyky a obyčeje Aleny Vondruškové,

Advent

Obrazek

Advent začíná každoročně v neděli,která je nejblíž svátku sv.Ondřeje 30.listopadu. Začátek je tedy každý rok jindy, v rozmezí mezi 27.11. a 3.12. Končí západem slunce 24.12. Věřící křesťané se připravují na radostné oslavy narození Ježíše Krista a jeho druhý (eschatologický) příchod na konci věků. Název Advent pochází z latinského adventus znamenající příchod (příchod krále). Advent je obdobím půstu, usebrání, modliteb. Během Adventu se vždy ráno konají Adventní mše věnované Panně Marii- Roráty. Církevní Advent má velmi dlouhou historii. Existují záznamy o Adventu ze 4. století ve Francii a z 6. století z Říma. Od 12. - 13. stol. začíná první adventní nedělí církevní liturgický rok (do té doby začínal Vánocemi). Liturgickou barvou Adventu je fialová, s vyjimkou 3. neděle adventní, která se nazývá Gaudette a jejíž barvou je růžová. 

 

Co je to Halloween?

Obrazek

Halloween si v našich krajinách většinou spojujeme s Amerikou - U.S.A. Tento svátek je však spjat s tradicemi a zvyky starých Keltu. Známý spíše jako "Samhain" a znamená to "Konec léta". V Evropě se též slaví jako "Dušičky". Tento výraz je u nás v České republice více zavedený.

Halloween se slaví poslední noc keltského roku, začínající západem slunce 31.října a trvající do východu slunce 1.listopadu. Jedná se o noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím neživích je nejmenší. Je to nejmagičtější noc v roce.

V této nejmagičtější noci se dávají svítící lucerny vyřezané z lucerny nebo tykve před krytý vchod do domu nebo přímo do okna. Dnes je možné vidět svítící tykve i na trávnících nebo cestách před domem. Tato světla měla vítat zemřelé předky a zároveň sloužit jako ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí, později se do dýně usazovala svíčka.

Všechno to s dýní začalo v době kdy Evropští osadníci (především Irové) přijeli do Ameriky. Zde objevili praktickou věc: zde rostoucí v Evropě neznámé dýně jsou větší a lepe se hodí k vyřezávání než řepa používaná na starém kontinentě. Halloween tak nabral "druhý dech" a od 19. století je slaven dokonce ještě více než dříve.           

Někdy také Dušičky!

Dušičky se u nás v České republice slaví více než Halloween !!! 

Ano i Halloween se u nás usadil, ale Římsko-katolická víra - křesťané vyznávají spíše dušičky, tj. vzpomínka na všechny věrné zemřelé a slaví se 2.listopadu. Křesťané se však scházejí už v neděli před tímto svátkem aby si vzpomněli na své blízké zesnulé osoby. Zapalují svíce na hrobech, což je obdoba Halloweenské dýně se svící, a přináší květiny s věnci, kterými zdobí hroby. To už je doba velmi sychravá a uschlé listí ze stromů se povaluje všude. Proto je tento svátek slaven v listopadu.

 

KONOPICKÁ

Obrazek

Konopická náleží do skupiny sklizňových slavností. Dříve se konala koncem září nebo v říjnu, dokonce jako poslední muzika před adventem, místy však nahradila dožínky, nebo byla první zábavou po dožínkách. V posledních letech bývá pořádána převážně ve druhé polovině srpna, avšak zřídka každoročně v témže místě. Průběh konopické můžeme rozdělit zhruba na pět hlavních částí a celkově do sledu asi 12 obrazů.


    1. část – úvodní akce žen

Sraz dívek na místě vzdáleném od místa, kde se shromažďují chlapci.

Vysílání dvou až čtyřech dívek ( někdy i větší skupiny ) pro muziku do hostince; v hostinci pozvání nebo vyžádání muziky.

Cesta s muzikou ke dvoru stavení, kde je uložen máječek, zpěv před zavřenými vrátky, dožadování se vstupu. Zpěv děvčat uvnitř dvora, vítání příchozích, otevření dveří. Chvála hospodyně, vydání máječku, poděkování za propůjčení světnice pro uchování máječku. První tanec děvčat na dvoře nebo ve větší světnici.

Vynesení máječku a průvod do stavení, kde jsou shromážděni chlapci, pozvání chlapců.


2. část – u Konopičáka

U Konopičáka, dialog družby s Konopičákem, dohazování, přemlouvání k ženění, písňové vstupy dívek. Cesta na ozdobeném voze ke konopici – k slaměné boudě za vsí.


3. část – u Konopičky

Konopička u boudy pracuje ( mědluje ), s příchodem průvodu se ukryje. Namlouvání, rozhovor družby s matkou, zdráhání Konopičky, která posléze vpustí Konopičáka do boudy, nebo do ní stále utíká. Zapálení boudy. Konopičák si odvání ženu na vyzdobený vůz.

Kopulace – cestou od hořící boudy u jámy nebo na jiném místě zastavení ( někdy až před hostincem nebo v sále ), muži oblečení za kněze s ministrantem provádí akt oddavek. Místo štolou svazuje kněz ruce hrstěmi lnu nebo slaměným povříslem, slaměnou štětku namáčí do hrnce s vodou a kropí svatebčany i diváky.


4. část – před hospodou

Před hospodou obřadné vyžádání vstupu a prosba o povolení muziky, písňový dialog se šenkýřkou, pozvání dovnitř.


         5. část – v hostinci

V hostinci na sále – zpěv děvčat před muzikou, úvodní tanec je společné kolo, v jehož středu tančí dvě dívky se zdviženým máječkem, který v závěru předají muzikantům nebo odnesou a uzamknou ve světnici. Sólo Konopičáka s Konopičkou. Pořádající ženy tančí pak spolu ve dvojicích a postupně zavádějí i přespolní dívky do tance tím, že jim předávají tanečníky, které si mají právo volit.

Čepení a zavíjení Konopičky – parodie obřadu selské svatby.

Závěr dívčí části zábavy – přinesení máječku, písně s máječkem, předání máječku chlapcům, jindy věnování máječku muzikantům s poděkováním za jejich hraní, poděkování mládencům – případně všem návštěvníkům.

Zábava pokračuje zpravidla až do ranních hodin, někde se pak ještě nechávaly dívky doprovázet hudbou domů nebo alespoň na náves.


Základním prvkem slavnosti je,že ji pořádají buď svobodné dívky, nebo vdané ženy, nebo obě skupiny společně s právem chovat se u muziky jako jindy muži, čili ony si poroučely a zpívaly před muzikou, kterou též platily a hostily, ony měly právo volit si tanečníky. Původně to bylo vlastně právo na zábavu vykoupené těžkou prací, kterou při zpracování lnu a konopí vykonávaly právě ženy a dívky, ponejvíce služebné a dcery menších hospodářů. Byla to tedy převážně zábava, kterou pořádala nemajetná nebo chudší část venkovského obyvatelstva sama pro sebe.


Přirozenou kulisou konopické bývala nejčastěji náves s dominantami malebné lidové architektury, štít s vikýřem dobře přístupný hojnému obecenstvu a na obecních drahách, v bezpečné vzdálenosti od obydlí, „konopice“ - slaměná bouda, scénářem zpravidla určená k závěrečnému zapálení. Dějiště jednotlivých výjevů a scén bývají volena na místech od sebe co nejvzdálenějších, aby trasy z místa na místo byly dostatečně dlouhé tak, aby průvod plnil funkční úkol.


Hlavními představiteli děje jsou postavy Konopičáka a Konopičky. Konopičák je většinou představován mužem, někdy však však též přestrojenou výřečnou ženou. Bývá ve vikýři oděn jako řemeslník, někdy dokonce v „domácím negližé“, obklopen nepořádkem a pracovním nářadím pro naklepávání kosy, pro opravu bot atp. Když je přemluven, aby opustil svou „vilu“ ve vikýři a vydal se za nevěstou, většinou se rychle převléká do směšného kostýmu „ženicha ve fraku“ nebo všelijak jinak. Konopička je zpravidla přestrojený muž hovořící fistulkou, řidčeji kurážná a výřečná žena. U své boudy předstírá práci, mědluje, přede, vyšívá a podobně, s příchodem průvodu se ukrývá v boudě. I ona je oblečena komicky, většinou staromódně nebo s legračním nevkusem.


Dalším výrazným aktérem je „družba“, „dohazovač“. Je to vždy výřečný a vtipný muž a organizátor celé slavnosti.


Dívky kráčející v průvodu bývají vyzbrojené různě tvarovanými a ozdobnými lahvičkami s lihovinami, nebo nesou v jedné ruce půllitr s pivem, v druhé bílý šátek. Jedna nebo dvě dívky nesou v čele dívčího průvodu „máječek“. Dívky i ženy bývaly někdy oblečené v různé kroje. V poslední době převládají jednotné sukně a bílé halenky.


Účinkující si své texty skládají a vymýšlejí sami, uplatňují často volnou improvizaci a situační komiku, dialog Konopičáka s dohazovačem obsahu nezřídka narážky na aktuální místní události, s humorem podávanou kritiku, „potrefení“ to nesmí brát ve zlém.


Stáří konopické je obtížné stanovit. Její rozvinutá forma se zřejmě vyvíjela postupně. Někteří lidé informátoři považovali konopickou za zvyk velmi starý, zděděný po předcích. Lubomír Soukup ve svém pojednání z roku 1948 uvádí Josefa Konvičku, mluvícího o konopické jako o zvyku na Vodňansku před 70 lety živě provozovaném, a chlumanského kronikáře Filipa, který kladl provádění konopické na Husinecku podle rodových tradic ještě dále. Již jen vzácně lze nalézt prameny, které by umožnily doplnit naše dosavadní poznatky.

Obrazek

použit článek obce Chlumany

Letnice

Letnice nebo také Svatodušní svátky jsou křesťanským svátkem, který se slaví padesát dnů po Velikonocích. Svůj původ má tento svátek v židovském svátku týdnů. Teologicky se odtud vztahuje k předání Zákona na Sinaji, v křesťanství se však váže k seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově zmrtvýchvstání.

Letnice byly vždy považovány za jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků, protože právě jimi vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc. Církev jej slavila již poměrně brzy, ale první zmínky se dochovaly až ze 3. století. Ve 4. století se pak začala v předvečer této slavnosti slavit vigilie (tj. bohoslužba v předvečer náboženského svátku) a oslavu ukončoval oktáv (tj. označení osmého dne po slavnosti, kterým je také zakončena) Seslání Ducha svatého.

Datum Letnic

Výpočet data Svatodušních svátků je závislý na datu Velikonoc. Letnice připadají na padesátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, přičemž se započítává i tento den. Seslání Ducha svatého je tedy osmou nedělí velikonoční doby, kterou také toto období končí.

Svátek matek 

2. květnová neděle

Svátek mátek vyjadřuje úctu ženám, matkám a jejich roli ve společnosti.

 Je slaven po celém světě, avšak s ohledem na původní tradice v různé dny.

Původ tohoto dne můžeme nalézt již ve starém Řecku, kde byla uctívána Rhea, matka všech bohů. Podobné slavnosti se konaly také v Římě. Zde se konala náboženská slavnost Hilaria, která oslavovala a uctívala Cybele, taktéž matku všech bohů.

Z Anglie 16. století pak pochází první zmínky o předchůdci novodobého Svátku matek. Angličané totiž v období zvaném Lent (tj. 40-denní postní období od Velikonoc) slavili tzv. Mothering day, čili Neděli matek. Podle tradice se vždy jednalo o druhou postní neděli a podle historiků dostávalo v tento den služebnictvo volno, aby mohlo navštívit své matky a rodiny.

V USA se historie tohoto svátku píše až od období občanské války v druhé polovině 19. století. V roce 1870 vyzvala sociální aktivistka Julia Ward Howe svým Provoláním ke dni matek ostatní ženy ke sjednocení proti válkám, a to jak proti americké občanské, tak i proti prusko-francouzské. V souvislosti s tímto prohlášením pak Julia navrhla, aby byl oficiálně slaven Den matek a aby tento den byl věnován míru.

Její pokračovatelkou se stala Ann Reevers Jarvis z Philadelphie, matka 11 dětí, která se aktivně zapojila v boji za práva matek a dětí. Když pak v roce 1906 zemřela její matka, zahájila kampaň za zavedení Svátku matek. Kampaň byla zahájena zádušní mší za všechny matky na světě a v roce 1908 se již Den matek slavil v celé Philadelphii. Roku 1914 pak byl tento den oficiálně prohlášen za národní svátek USA. Druhou květnovou neděli tak matky nepracovaly, nevařily, neuklízely. Občané USA se také v tento den zdobili květinou - bílou ti, kteří již matku neměli a červenou ostatní.

Přesto nebyl Den matek ještě náležitě rozšířen mezi lidmi. A tak YMCA (Young Man´s Christian Association) zavedla zvyk, kdy měl každý v tento den napsat svojí mamince přání, aby věděla, že na ni vzpomíná. Ze středisek YMCA rovněž pochází další zvyk, který se těšil velké oblibě zejména v období první republiky. Každý voják, jehož matka již zemřela obdržel v tento den bílou květinu, kdežto ten, jehož matka dosud žila, dostal květinu modrou.

Do naší země pak přišel tento svátek až kolem roku 1918, kdy k nám přicházelo mnoho lidí z USA a mezi nimi i velká část sociálních pracovníků. Avšak největší zásluhu na jeho zavedení má zcela jistě Alice Masaryková, nejstarší dcera prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Ta roku 1919 založila Červený kříž a téměř dvacet let byla jeho předsedkyní. A byl to právě Červený kříž, který spolu s dalšími organizacemi prosazoval zavedení Svátku matek. Ten byl u nás poprvé slaven 13. května 1923 v brněnském středisku Vesna Křesťanské asociace mladých žen (YWKA).

Po únoru 1948 pak byl tento svátek nahrazen Mezinárodním dnem žen, i když v mnoha českých rodinách neupadl v zapomnění ani tehdy. Jeho tradice se začala pomalu obnovovat až po revoluci v roce 1989.

Přestože se Svátek matek slaví po celém světě, vzhledem k tomu, že se vycházelo z různých kořenů, panují jisté odlišnosti v datu svátku. Irsko a Velká Británie tento svátek slaví čtvrtou neděli Velikonočního půstu, kdežto většina evropských zemí druhou květnovou neděli. Jen tak pro zajímavost je možné zmínit, že například v Rusku se Svátek matek slaví poslední neděli v listopadu, v Polsku pak 26. května. Na většině území Jižní Ameriky, stejně jako v Indii, Pákistánu a Mexiku připadá tento den na 10. května a řada arabských zemí tento svátek slaví na první jarní den.

 

 30. dubna

Pálení čarodějnic

Obrazek

Noc z 30. dubna na 1. května byla již od dávných věků považována za magickou. Na mnoha místech světa se slavil a dodnes ještě slaví příchod jara. Jen v různých oblastech byl tento svátek jinak nazýván.

Lidé věřili, že právě o této noci pronikají do našeho světa nadpřirozené bytosti, zejména čarodějnice a zlí démonové (dnešní důraz na noc čarodějnic je však důsledkem až inkvizice). Tradovalo se rovněž, že se v tuto noc otvírají jeskyně a ukazují své poklady.

Na ochranu před zlými duchy se tradičně na vyvýšených místech zapalovaly ochranné ohně. Také popel z těchto ohňů hrál důležitou roli, neboť se věřilo, že napomáhá k velké úrodě.

Beltine

Keltové tento svátek nazývali Beltine. Název samotný je tvořen výrazem bel - jasný a tine - oheň. Beltine je tedy svátkem jasných ohňů, ovšem také je spjat s keltským bohem Belenem. Nejstarší zprávy o Beltinu pochází z doby halštatské, jeho tradice je však patrně mnohem starší.

Beltine byl pro Kelty velmi důležitým svátkem, protože právě jím pro ně začínala světlá část roku. Proto také není divu, že se v tento čas konaly velké oslavy. Současně to ale také byla doba očistných rituálů, aby odešlo vše špatné, co se nashromáždilo během temného období. Hlavní úlohu při těchto očistných rituálech hrály právě ohně. O půlnoci se vždy zapalovala dvojice ohňů, která symbolizovala předěl mezi světlou a temnou částí roku. Mladí lidé pak tyto ohně přeskakovali, ostatní mezi nimi procházeli.

Kromě toho si Keltové během Beltinu losovali tzv. Zeleného krále, který potom tu noc nebo i delší období vládl. Ten si v závěru svojí vlády vybral jednu pannu ze svého kmene a učinil ji ženou. V tento čas také milenci odcházeli do lesů a celý květen byl pro Kelty časem lásky na počest Velké matky a Rohatého boha lesů. Zvykem bývalo i to, že právě v období Beltinu bylo možné uzavírat zkušební manželství. V praxi to znamenalo, že takový sňatek trval rok a jeden den. Pokud se poté zjistilo, že manželství nefunguje, mohli se partneři bez problémů rozejít.

Filipojakubská noc

Církev tuto noc plnou magických sil nazývá Filipojakubskou, a to na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. V dnešní době se to může zdát trochu zvláštní, jelikož jejich svátek připadá až na 3. května. Avšak někteří historikové tvrdí, že na toto datum byl svátek přesunut až relativně nedávno a historicky býval slaven právě 1. května. To se zdá být logické, jelikož právě tito světci mohli mít tu moc, aby ochránili věřící před temnými pohanskými rituály.

I křesťané však udržovali zvyk zapalování ochranných ohňů. Mladíci také zapalovali košťata, která vyhazovali do výšky. To proto, aby viděli případné čarodějnice a kdyžtak je tímto i srazili k zemi.

Valpružina noc

Germáni tento svátek nazývali Valpružinou nocí. Některé prameny uvádějí, že noc své označení získala od jména saské bohyně, která měla patronát nad bytostmi jako jsou čarodějnice. Pravděpodobnější ale je, že název této noci má svůj původ u svaté Valpurgy, bojovnice proti temným silám, která se v 7. století snažila obrátit pohany na křesťanskou víru. Podle legendy prý Valprugu po smrti uložili do jeskyně a z té pak začal vytékat olej, který byl výborným lékem na různé neduhy.

V norské tradici je tato noc zase považována za "závěr pádu" a připomíná okamžiky, kdy zemřel Odin, aby zachránil znalost run.

Obrazek

 

1. máj - svátek lásky nebo práce?

Zatímco všechny politicky motivované oslavy 1. máje jsou poměrně mladé, historie 1. máje - svátku jara, lásky a plodnosti je stará tisíce let.

Svátek práce

Svátek práce je mezinárodním dělnickým svátkem, který se slaví již od roku 1890. Byl zaveden II. internacionálou v upomínku stávky dělníků v Chicagu roku 1886.

Americká stávka

1. května 1886 zorganizovaly chicagské odbory celodenní stávku, jejímž výsledkem měla být osmihodinová pracovní doba bez ztráty peněz. Stávky se tehdy zúčastnilo na 300 tisíc dělníků. 3. května pak proběhlo další shromáždění, při němž došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami a mnoho lidí zde přišlo o život následkem policejní palby. Další životy si vyžádala i demontrace konaná o den později na Haymarket Square. Skupinka anarchistů zde totiž umístila bombu, která v davu lidí vybuchla. Tito anarchisté byli posléze dopadeni a odsouzeni k trestu smrti. Popraveni byli 11. listopadu 1987.

Na památku těchto událostí se potom v USA konaly oficiální oslavy svátku práce, které byly provázeny demonstracemi a stávkami. Ta úplně první oslava svátku se zde konala 1. května 1988. O rok později pak II. internacionála přijala doporučení francouzských socialistů, aby byl 1. květen oficiálně uznán svátkem práce. Časem tento den přijaly za svátek i jiné politické proudy, například nacismus. V roce 1955 jej přijala také katolická církev, která jej zasvětila svatému Josefu Dělníkovi.

Máj jako lásky čas

Jak již bylo řečeno dříve, historicky byl máj časem oslav lásky, jara a plodnosti. Tyto oslavy jsou doloženy jak ze starého Říma, tak i z keltské a germánské kultury. Dodnes se také dochovalo mnoho původních pohanských riuálů, i když dnes již v pozměněné podobě. K oslavám jara a síly přírody pak tradičně patřilo i stavění májky.

Stavění májky

Májka je kmen stromu, jehož vrchní větve jsou ponechány a zdobeny krepovým papírem nebo pruhy látky. U nás se tento zvyk udržuje patrně od 16. století. Na vesnicích se májky staví 30. dubna, výjimku tvoří pouze oblast jihovýchodní Moravy, kde bývá zvykem stavět májku v době konání tradičních krojovaných hodů na počest patrona místního kostela. V této oblasti se také obvykle staví májky dvě, jedna velká na veřejném prostranství v obci (například na návsi, před obecním domem apod.) a druhá menší před stárčiným domem, což má symbolizovat její hodnost během hodů.

Máchův máj

V našich zemích není máj spjat pouze s původními jarními oslavami nebo svátkem práce, nýbrž také s poezií Karla Hynka Máchy. Jeho Máj totiž přinesl čerstvý vzduch do obrozenecké literatury a především byl vnímán jako oslava lásky. Samotný básník se pak, zejména v Praze, stal jakýmsi patronem zamilovaných. Pražané se proto nechodí líbat pod rozkvetlou třešeň, ale na Petřín k pomníku Karla Hynka Máchy.

autor: Zuzana Nešporová, literární kavárna

 

Náhledy fotografií ze složky Stavění májky 30.4.2008